Většina příběhů začíná hledáním světla. Ten můj začal ve chvíli, kdy jsem před umělým, přeslazeným světlem dnešní spirituality uhnula pohledem a rozhodla se sestoupit dolů. Ke kořenům. Do šera, kde se skrývá hrubá, nefiltrovaná pravda.

Dlouho jsem sledovala, jak se magická praxe mění v povrchní únik. Viděla jsem oltáře degradované na pouhé výstavky pro sběr prachu. Viděla jsem ženy, které potlačovaly svůj hněv a svou únavu, jen aby udržely iluzi „vysokých vibrací“.

Pochopila jsem, že magie, která zůstane jen v hlavě a bojí se ušpinit si ruce, nemá žádnou váhu. Záměr potřebuje tělo. Potřebuje hmatatelnou strukturu, jinak se roztříští do prázdna. A tak jsem vzala do rukou hmotu.

Když z hlíny modeluji kalich nebo svícen, nevyrábím pouhou keramiku. Vytvářím magické prvky pro tvůj oltář. Nádoby stavěné na to, aby snesly žár tvé destrukce a tíhu tvého podvědomí.

Z mé dílny nikdy neodejde pouhá dekorace. Odcházejí odsud spící stroje. Hmatatelné kotvy pro chvíle, kdy se realita drolí pod rukama.

Zákony mé alchymie

Nenabízím nástroje pro únik z reality. Tvořím nástroje pro její nekompromisní ohnutí:

• Stín je palivo: Neodvracím zrak od strachu, hněvu a vyčerpání. Jsou to těžké kovy, které čekají na transmutaci. Tvá bolest není slabost, je to tvůj nejlepší výchozí materiál.
• Kosti země vyžadují pakt: Dřevo a hlína ti nedají svou sílu zadarmo. Vyžadují tvůj dotek, tvůj záměr a tvůj jasný příkaz. Nežádej. Přikazuj.
• Destrukce je posvátná: Abys mohla stvořit nové, musíš to staré a toxické spálit na prach. Popel je nejčistší půda pro nové kořeny.

Pro koho tvořím?

Netvořím pro ty, které hledají snadná řešení, instantní ezo-pohlazení a líbivé šperky z masové produkce.

Tvořím pro strážkyně. Pro ženy, které jsou ochotné sestoupit do šera a podívat se pravdě do očí. Pro ty, které chtějí vzít zpět svou sílu, postavit si funkční oltář a učinit ze své praxe tvrdé, neústupné řemeslo.

Materiál je připraven. Zhmotnila jsem pro tebe fyzické artefakty i přesné protokoly k jejich ovládání. Zbytek už je na tvé vůli.